Petr  Suchoň Nezřídka „chodí kovářova kobyla bosa“, v případě moderátora Sportovních novin Petra Suchoně (28) ale o platnosti tohoto lidového rčení nemůže být řeč.

 

 

Pohledný sympaťák je sportovec tělem i duší, a když jej ředitel závodů RunTour Milan Beneš oslovil s nabídkou stát se trasérem nevidomého Vlastíka na liberecké etapě, bez váhání souhlasil a oblékl žlutý dres průvodce zrakově postižených. A to přitom šlo o jednu z nejtěžších tratí oblíbeného běžeckého seriálu.

 

Překonat deset kilometrů je náročné samo o sobě. A co teprve, když ji chce závodník uběhnout po boku nevidomého a sám přitom trpí zdravotními neduhy?! S takovým handicapem se na startovní čáru libereckého závodu RunTour postavil Petr Suchoň. „Ještě jsme se neviděli, ale mám z něj strašný strach, protože prý je to super běžec,“ bál se setkání se svým „svěřencem“ sporťák a čas zbývající do startovního výstřelu věnoval tejpování, jímž zpevňoval fotbalem poznamenané kotníky, a důkladnému protažení ztuhlých svalů na trenažéru.Obavy byly ale zbytečné, jak se ukázalo hned po příjezdu nevidomého Vlastíka do Lidových sadů. Oba běžci si od první chvíle padli náramně do noty a po pár minutách už sdíleli nejen svou zálibu pro sport, ale i smysl pro humor. A ten neztráceli ani na trati, i když byly okamžiky, kdy jim do smíchu zrovna nebylo. To když zakopli a letěli k zemi. Pro jednoho z nich byl střet se zemí o to horší, protože se jednalo o pád do neznáma.

 

Petr  Suchoň

 

„Bylo to hodně náročné. Člověk musí pořád předvídat, začít najednou vnímat věci, které jinak bere automaticky, protože je vidí. Vážím si toho, že mi dal Vlastík svou důvěru, a to hned dvakrát. Poprvé na startu a podruhé po tom nešťastném zakopnutí,“ svěřil se v cíli Petr, jemuž vzápětí oponoval Vlastík: „Petr byl výborný trasér, věřím, že kdybychom měli víc času na trénink, zvládli bychom to i bez toho malého zaváhání. I tak mu ale děkuji, bylo to pro mě příjemně a smysluplně strávené odpoledne.“
 

 
Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit