Chystáte se stavět rodinný dům a doufáte v nízké roční náklady na jeho provoz? Pak už určitě sledujete nabídky všemožných kondenzačních kotlů na plyn či biomasu, možná i v kombinaci se solárními panely nebo jiným ekologickým zdrojem tepla.
Určitě děláte dobře, že máte zájem si vytvořit co nejvíce ekologickou soustavu, nicméně i takto vybrané prvky nemusí zaručit nízké účty za energie. Stačí rychlejší zvýšení cen zemního plynu či nejrůznějšího biologického paliva pro kotle na biomasu a návratnost pořízené technologie se může protáhnout o několik let. Jak toto ale řešit? Naštěstí už dnes existují technologie, se kterými máte jistou jak radikální úsporu nákladů, tak zajímavou návratnost.
Nízkoteplotní vs. vysokoteplotní řešení
Zásadním rozdílem u každé technologie vytápění a také chlazení domácnosti (nezapomínejme na náklady na klimatizaci) je způsob použití tepelných zdrojů. V současné době proti sobě v zásadě stojí dva hlavní proudy, a sice centralizované použití vysokoteplotních zdrojů, a naopak decentralizované použití nízkoteplotních zdrojů a rozvodů. Při rozvažování těchto dvou koncepcí platí v zásadě jednoduché pravidlo, a sice že čím má být daný zdroj tepla levnější a účinnější, tím by měl být „studenější“, neboli by měl pracovat s nižšími teplotami. Samozřejmě je těžko představitelné, že by vám dům uprostřed zimy ohřál zdroj např. o teplotě 5 stupňů Celsia, nicméně konvenční topné těleso, tedy běžný radiátor pracuje kolikrát i s teplotami přes 50 stupňů Celsia, což už je samo o sobě na hranici nějaké smysluplnosti, zejména přihlédneme-li k faktu, že se takto vytopená místnost musí pravidelně větrat, čímž se ztrácí draze vytvořené teplo.
Kvalitní nízkoteplotní řešení je zdravější i ekonomičtější varianta
Ostatně, vezměme to jednoduchou úvahou. Venku kolem domu panují nižší teploty, řekněme cca 5 stupňů Celsia a vy chcete mít doma příjemné klima o teplotě 22 stupňů Celsia. Co je v takovém případě logičtější? Nechat ohřát rozvody tepla na 22 stupňů a ty pak využívat v místnosti, nebo nechat jeden až dva rozvody rozehřát na 40 stupňů a doufat, že vám to dostatečně vyhřeje celou místnost? Víme, co namítnete, že radiátor na 22 stupňů místnost nevytopí, nicméně jeho nízkoteplotní konkurence to dokáže, a to bez zdravotně problematických jevů, jako jsou přepálené prachové částice či vydýchaný vzduch, i bez zbytečných nákladů navíc.
Kapilární rozvody jsou úspornou technologií 21. století
Je pochopitelné, že pokud se spolehneme na nízkoteplotní rozvod, potřebujeme jej mít v místnosti přítomný ve větším rozsahu, než v podobě jedné či dvou armatur. Existují technologie podlahového či stropního topení, které jsou schopné pokrýt část teplotních potřeb obyvatel daného domu, nicméně ani to většinou nestačí. Řešením proto může být využití tzv. kapilárních rozvodů, což jsou tenké trubičky z pevného plastu, které se propojí do tzv. tepelných rohoží. Tyto rohože se následně zavedou do celé plochy dané místnosti, tedy jak do stěn, tak do stropů a podlah, a to přímo pod omítku.
Následně už stačí naplnit dané kapiláry vodou o teplotě 22 stupňů (+/- 2 stupně) a tuto teplotu konstantně udržovat bez nutného vychýlení do vyšších teplot, nebo naopak jejího snižování např. v létě. Společnost Infraclima, která se mimo jiné zabývá výrobou a implementací kapilárních rozvodů, vyvinula na základě dlouholetého zkoušení vlastní ekologický systém vnitřní teploty budov nazvaný iClima. Systém iClima, který kromě kapilárních rozvodů tvoří ještě tepelné čerpadlo a vakuové solární panely, dokáže snížit výdaje na vytápění a chlazení rodinného domu až od 90%, čímž se průměrná čtyřčlenná rodina dostává se svými náklady na jednotky tisíc korun ročně.
Topení a klimatizace za 1800 Kč ročně? S moderními technologiemi realita
Při zavádění systému iClima do praxe vytvářela společnost iClima různé studie a testovala odlišné způsoby zapojení a kombinace jednotlivých aktivních i pasivních prvků při snižování energetické náročnosti rodinných domů, až dospěla u nízkoenergetického domu v Zápech u Prahy k neuvěřitelné úspoře nákladů za chlazení a vytápění ve výši 98%. K těmto vysokým úsporám přispěla zejména maximalizace solárních zisků díky vhodné orientaci domu na světové strany, odstraněním tepelných mostů v oknech a použití kvalitního projektu fasády s dobrou izolací.
O zbytek se postaralo už jenom tepelné čerpadlo, kvalitní vakuové solární panely a kapilární rozvody. V nízkoenergetickém domě tak panuje stálá teplota 22 stupňů Celsia po celý rok, tedy jak v zimě, tak v létě, díky čemuž není nutné používat jakoukoliv přídavnou klimatizaci ani topení. Zároveň v domě nenajdete žádná topná tělesa, o která by hrozil úraz dětem, nebo na kterých by se usazoval prach. Pokud si k tomu přidáme skutečnost, že se dá celoroční tepelný komfort pro celou rodinu, a to včetně ohřevu teplé vody, pořídit jen za několik tisíc, vidíme, že nízkoteplotní řešení tepelných potřeb domu může to vysokoteplotní řešení nejen nahradit, ale v mnohém překonat.
